Prosinec 2012

Chladnokrevní zabijáci... my!

27. prosince 2012 v 23:44 | GreatLee |  Žvaním k věci
Sice by moje činnost měla směřovat úplně jiným směrem, ale vím, že zítra bych se k tomu už zase nedostala (nebo nechtěla dostat). Tara Dorizp uveřejnila na svém blogu celkem zajímavý článek. Vím, že je vegetariánkou a milovnicí zvířat a její názory tak trochu znám a chápu. Nicméně nedalo mi to vůbec se nevyjádřit. (Nic v následujících řádcích NENÍ mířeno proti Tobě, nemoralizuju, nerejpu, jen ukazuju druhej pohled)

O co ve zkratce jde - když lidé (konkretizuju Češi) naprosto běžně konzumují jatečná a další hospodářská zvířata, proč se staví tak odmítavě k potencionální konzumaci zvířat kategorizovaných jako "domácí mazlíčci" (tj. kočky, psi,...).

Hned na úvod si dovolím konstatovat ANO jsem zlý a bezcitný zabiják zvířat. Jím maso a vlastním dva výrobky z hovězí kůže.

Nebudu rozebírat sociologické předpoklady (blah, děsivá to záležitost, ta sociologie). Nemíním poukazovat na to, že v Číně jedí psi, v Indii nejí krávy, muslimové nejí prasata, Japonci a Norové jedí velryby, v Thajsku se jí kolikrát i živé chobotničky, a tisíce dalších příkladů. To je opravdu věc vývoje společnosti podmíněná nejrůznějšími předpoklady od náboženství až po geografické rozložení. Chci mluvit o mentalitě a vnímání mého národa, ale zároveň upozorňuju, že moje názory můžou být místy dost nepochopitelné, rozporuplné, zcestné a vlastně asi i nesmyslné.

Žiju v rodině, ve které je maso naprosto běžnou součástí jídelníčku. Nikdo se nepozastavuje nad tím, jak zvíře žilo, čím bylo krmeno, jak zemřelo. Kupujeme maso jak z obchodů, tak z malých řeznictví, od soukromníků, dříve dokonce probíhaly i nějaké zabijačky. Maso, rýže, pomeranče, surovina jako surovina. Jo, když se nad tím zamyslím, tak je to fakt odporný. Mluvila jsem o podobném tématu se strejdou, zrovna minulou sobotu "Ty nejíš maso?" "Ale jo, jím, ale nijak zvlášť mi nechutná." "Taky jsem měl zkaženou chuť, když jsem viděl videa z jatek... a jak zabíjí ta kuřata..." a zakousl se do dalšího plátku vepřovýho. Pokrytec? Ne, on ví, jak ta zvířata (ne)žijí a umírají. Dokáže to zkousnout a já vlastně taky. Upřímně bych bez masa být klidně mohla. Jím ho z vlastní pohodlnosti. Dokud si nemusím zvíře ulovit a zabít... (tahle myšlenka se objevila i ve zmiňovaném článku). Maso je příliš snadno v dnešní, konzumní, společnosti dostupné. Sama si masný výrobek nekoupím, maso už vůbec ne (zvířecí márnice -> řeznictví, mě fakt neberou), syrové maso je mi odporné a zpracované taky nijak nevyhledávám. Jsem tedy hloupá stádová ovce, když ho pozřu v okamžiku, kdy ho dostanu naservírované až pod nos? Áno, přiznávám. To, že nezvládnu zabít ani mouchu nebo pavouka, to je něco jinýho. Jsem krvelačná bestie!

Jo. Vadí mi, že ta zvířata nemají absolutně žádný život a narodí se pro oběd toho velkoúžasnolepého člověka. Vadí mi velkochovy. Vím, jak to vypadá, vím, jak vypadají jatka, vím to! Nejsem si ale jistá, že zvíře žijící na farmě, biofarmě nebo prostě u někoho ve chlívku je na tom líp. Možná, že je o něj "líp" postaráno, ale pořád je chovaný pro to, aby mu někdo podřízl krk, střelil ho mezi oči nebo udeřil do zátylku. Pořád je to ten samej hnus jako "ulička smrti". Jestli je správné chovat zvířata pro maso a jak je případně chovat a usmrcovat, to je poněkud složité téma. Sama pro to nemám jasný a vyhraněný názor, ale myslím si, že dnešní společnost to dopracovala do stejných extrémů jako vlastně sebe samotnou. Mimochodem, nemyslím si, že při domácích zabijačkách by se zvířeti dostávalo lepší "péče" a zvíře bylo míň vystresované. Docela doporučuju nějakou venkovskou zabijačku nebo porážku krávy. Je to stejně odporný jako jatka.

Konečně jádro problému - jatečná zvířata vs. domácí mazlíčci. Jím maso a teď na rovinu říkám, že v tom opravdu nevidím rozdíl. Mám psa. Ne, nesnědla bych svého psa. Nesnědla bych psa svých sousedů. Proč? Protože v našich podmínkách to není nijak obvyklé. V okamžiku, kdy se uzákoní kočky a psi jako jatečná zvířata a budou se chovat pro porážku, bude je jíst přibližně tolik lidí, kolik teď jí králičí a koňské maso. Běžte se zeptat chovatelů zakrslých (modifikovaných) králíků a žokejů nebo prostě chovatelů koní, jestli by poobědvali svého králíka či kobylku? Věřím, že když by byly kočky a psi chováni pro maso, určitě by se našli lidé, kteří by neměli problém s tím, koupit si v řeznictví místo kuřete kočku. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak věřím, že někteří mí blízcí by to možná i uvítali (jo, fakt znám lidi, kteří jedli psa, mají psa jako mazlíčka, a řekli, že to bylo vlastně dosti chutné maso a dali by si ho klidně někdy znovu). Jakej je rozdíl mezi rozkošným ušáčkem a kočkou? Fakt je tu nějakej rozdíl? Jen ten, že společenský diktát říká, psa si kup jako kamaráda, krávu jako oběd. Můžeme dělat rozdíl mezi životy zvířat? Jak vůbec můžeme určovat osudy biliónů jiných živých tvorů?

Jíst nebo nejíst maso? Člověk je všežravec, ale je dokázáno, že může vést stejně kvalitní život jen na potravě rostlinného původu. Je to o vědomí a svědomí každého. Fotky a informace jsou dostupné všude.
Nosit nebo nenosit části mrtvých zvířat? Kůže je vedlejším produktem potravinového průmyslu, vzniká tedy smyčka s první otázkou. Kožešina (tím pádem chov kožešinových zvířat) je kapitola sama pro sebe.
Chodit nebo nechodit do cirkusu? Cirkus má podle mě ukázat dovednosti lidí, nikoliv týraných zvířat. Ne, nepřipadá mi normální nutit kočkovité šelmy proskakovat hořícími obručemi, nutit jezdit medvědy na motorkách a psy na koních. Opravdu ne. Taky se mi nelíbí ty prima akvárka s kosatkama (které se následně naštvou a sežerou nebo utopí své trenéry -> voi-lá zlá kosatka, zabme kosatku! Celej život ji trápíme a ona nás potrápit nemůže...) a delfínkama - dost pochybuju, že delfín jako velice komplikovaný tvor touží žít v nádrži a dělat ze sebe pitomce pro ty trotly, co za to platí nehorázný prachy. Domestikaci zvířat vynechám - je to brutální degenerace přírody, ale mlčky vyslovuju souhlas, když mám šlechtěného pesana. Opět se dostávám ke společenským podnětům a sociologie si dneska užiju až až.
Krmit psa vege stravou? Jestli jsou masožrouti pokrytci, tak vegetariáni chovající psy a kočky jsou pokrytci na druhou. Buď totiž krmí svého psa či kočku vege stravou (FUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU) nebo mrtvými těly zvířat a dostáváme se do jiné, mnohem zajímavější smyčky. Před světovou osvětou je třeba zamést si před svými prahy...

Urážením se ještě nikdy nic nevyřešilo. V okamžiku, kdy bude osvěta a alternativa taková, aby na to přistoupila většina společnosti, možná se něco změní. Do té doby bude svět plný pitomců jako já, či možná ještě větších (ignorace je největší hřích na světě!). Radikální ochránci přírody to nikdy nezkousnou, stejně jako steakaři si nezačnou dělat svůj krvavej stejk ze sójovýho masa. Svět je plnej konfliktů a názorů.



Být či nebýt?

I letos přišly... Vánoce!

24. prosince 2012 v 22:32 | GreatLee |  Žvaním
Po večeři, v pyžamu s vyčištěnými zuby (a skripty pod polštářem) se chystám koukat na nějakej krááásnej seriál s vánoční tématikou (zřejmě vyhraje The Walking Dead :D - cynik i o vánocích). Do uší mi hraje po dlouhé době banda, na které jsem ujížděla někdy před třemi, čtyřmi lety - starý dobrý Good Charlotte :)

Je to zvláštní, ale letos jsem se na Vánoce neskutečně těšila. Těšila jsem se po dvou týdnech ve škole domů. Nestihla jsem nakoupit dárky. Už ráno jsem mamku rozbrečela, když jsem jí přála k narozeninám. Dvě noci jsem skládala kawasakiho růže, které se mi nakonec v pugétu zničily, takže kytička nebyla. I naprosto infantilní přáníčko s medvědem a upraveným předtištěným textem a jednou větou navíc ji potěšilo. Tradičně nějaký fajnový bonbóny a letos i obálka. Životní jubileum, ale stejně odmítla zájezd, dovolenou, šperky, zážitek... takže jsme se jí všichni složili na další kuchyňskej spotřebič aneb ať žijí maminky v kuchyni. I já se na novej sporák těším!

Večeře. Strašně mi tam chyběl bráška. Jeho nová chlupatá povinnost mu vzhledem ke sešroubované noze nedovolila přijít. Takže jsme se viděli odpoledne, vyměnili si dárky (jak mě baví vybírat pánské vůně a oblečení!). S druhým bráškou jsme u slavnostní tabule řešili chuť nebožtíka kapra. Babička a její rybí polívka byla znamenitá. Sice v okamžiku, kdy ji jím nesmím přemýšlet nad obsahem, ale zase jsem zabavila skoro všechny krutony jen pro sebe :D Miluju krutony!

Strom. Ráno jsem se vztekala, že ho stejně zdobíme jen kvůli psovi aby si užila Vánoce se vším všudy! Jak jsem psala, nestihla jsem dárky, takže jsem hodně improvizovala. První blbost, která člověka cvrnkne do nosu a opět slzavé údolí jak u babičky, tak u mamči. Výborně, ještěže brácha se kvůli herním sluchátkám nerozbrečel (ten se pro změnu převlíkl do nové teplákovky, zapojil ty nové herní fičury, co dostal, a byl neskutečně vtipně nadšenej. Není nad klukovskou radost v jakémkoliv věku!). Celou dobu jsem seděla v obložení svých nerozbalených dárků (Ježuch to trochu přehnal, co se mě týče - miluju věci na spaní!) a užívala si radost ostatních. Touhle dobou jsem totiž vždycky telefonovala s taťkou...

Kašlu na počty dárků a dárky za tisíce. Radost a společnost ostatních je k nezaplacení a jsem nejšťastnější na světě, že je mám a mám je u sebe! (... ale musí se nechat, že ta pyžama, bačkory a povlečení jsou dokonlá!)

Já vím, já vím...

23. prosince 2012 v 22:16 | GreatLee |  Žvaním
Já vím, že už rok slibuju, že budu psát. (jen jestli je někdo, kdo to ještě čte/chce číst...)

Opravdu to nejsou jen výmluvy. Teda jo, jsou. "Nemít čas" je blbost na entou (o tom snad jindy). Jde spíš o to, že jsem se ještě nerozhodla, jestli chci riskovat, že se moje myšlenky a někdy i pro mě docela osobní věci můžou dostat do nepatřičných rukou. Ano, na blog se píše to, co klidně může vědět celej svět, ale já a moje soukromí, to je na dlouhé povídání. A občas jsou moje paranoidní stavy fakt zábavný. Respektive zábavný začínají být v okamžiku, kdy už to zase všechno vidím jinak. Maličko se ve mně perou dvě já, řekla bych.


Fakt nelžu, když tvrdím, že mám nachystaných několik projektů, rozepsaných desítky článků a chystám se poslat dopisy (občas je i pošlu... to jen tak na okraj). Na jednu stranu chci blogovat se vším všudy (takže psát otevřeně a bez neustálé tendence věci zaobalovat, revidovat, promazávat atd.), ale jak píšu výše, nejsem si jistá, jestli je to úplně žůžovej nápad. Jenže když mě tááák strašně blogy baví a mívám tendence vyjadřovat se ke všemu, co se kolem mě mihne. Nedostatkem inspirace netrpím, to by dosvědčily moje deníky, diáře a bloky. Jen jsem prostě magor, ale učím se s tím žít :)


Jen si tak říkám... co když dopadnu jak jedna kamarádka? Mimochodem docela známá blogerka ve zdejší komunitě, se kterou se znám osobně docela dlouho. Dostávala svůj blog nehorázně sežrat dokonce i od učitelů (nebo mi to tak rozhodně přišlo).


Doufám, že se můžu těšit na novej rok s "novým" blogem a vůbec s novým a lepšejším životem.


Jo a že přeju veselé vánoce a šťastnej novej rok všem! :)