Březen 2013

Mumford & Sons

15. března 2013 v 20:28 | GreatLee |  Autogramy
Po dlouhý době zase zdravím!
Mám čas a vůbec teď mám v podstatě všechno, jen jsem lemra líná a kašlu na blog. Sem tam i něco posílám, ale nějak nemám touhu to zveřejňovat. Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale přijde mi, že značná část nadšených sběratelů pomaloučku polehoučku odpadá a mladou krev nějak nenacházím. Je pravda, že ani moc nehledám, protože moje zájmy se posouvají směrem od blogu a počítače vůbec směrem do krutého světa každodenní reality. Abych zkrátila ty pseudofilozofický kecy...
Tak nějak se mi stalo, že jsem totálně crushla do kapely Mumford and Sons. Stalo se to zhruba někdy na podzim kdy klucí vydali novou desku. Nějak jsem to moc nebrala v potaz až jednoho dne jsem si je pustila ke knížce. Bác! Totálně felt in love s jejich muzikou, texty (a frontmanem jakbysmet Smějící se). Aby toho k mému štěstí nebylo málo, zazdila jsem, že se chystají do Práglu zahrát i nám z východu, takže nějaký lístky mi byly těžce šumák a pak jsem si jen pěkně pobrečela do polštáře (ok, přeháním). Jednou jsem se takhle sešla s kámoškou na čaji s tím, že její kámoška má dva lístky a nikoho s sebou. Aktivně jsem se hlásila jako dobrovolník na sebeobětování se! Slečna měla v záloze přítele nebo koho (who cares, když hrozí, že je uvidím na vlastní kukadla!), ale nějak padla volba na mě, takže jsem úplně totálně švorc (přirozený stav mé peněženky - když nemám peníze, nemůžu je utratit a nic mě nesvazuje) koupila jízdenku na vlak směrem k městu, kde studuje (a kde jsem tak trochu na černo nocovala v jejím miniaturním pokojíčku na koleji - ano! zvládla jsem jednu noc na koleji a nemíním to opakovat!), zchrastila poslední peníze (původně určený na životně důležitou učebnici) na další cestu vlakem a hned ze školy, kde jsem zapíchla tři přednášky, metla na vlak (jak já je nesnáším! Mimochodem, zdravím, přáteLové, kteří jste si mě vygooglili Úžasný).
Konečně jsem se poznala se slečnou, která mi splnila můj sen, vysypala svoje bágly u ní a pokračovaly jsme společně směr hlavní město. Kupodivu jsme našly Lucernu, nepřišly jsme ani moc pozdě, takže jsme si několik hodin poctivě vystály zhruba desátou řadu (naproti Marcusovi, samozřejmě) a umíraly žízní a podobnými lidskými slabostmi.
Ano, koncert byl famózně nepopsatelně dokonalý a dočkala jsem se úplně na závěr i mé milované The Cave! Protože tohle video nejde nemilovat


A tak jsem si užila naprosto maximálně svůj první "velký koncert zahraniční kapely". No a jelikož bych to nebyla já abych nezatoužila po podepsané fotce, tak jsem před odjezdem do školy hodila do schránky malou, skromnou obálku adresovanou klukům. Z vedení Lucerny jsem i přes několik mailů nevytřískala odpověď, jestli předávají poštu a tak jsem neriskovala s posíláním velké fotky (já hloupá!). V úterý mi přišla smska od mamči, že mi dorazil dopis z Prahy, ale vypadá dost divně. Jo, obálka byla zalepená, rozlepená, zalepená izolepou, politá a pomačkaná. Vůbec, vypadala moc esteticky!
Každopádně, uvnitř se skrýval poklad v podobě podepsané fotky od Bena, Teda, Winstona i Marcuse! Mohla jsem si přát víc? Těžko! Viděla jsem je live, mám podepsanou fotku a naprosto nepopsatelný zážitek. A taky totální závislost na muzice, která mi naprosto nesedí do "obvyklého" vkusu. Mimochodem, Lucerna je fakt příšernej koncertní sál, jen co je pravda...

Odesláno: 1. 3. 2013 - LOR, SASE, fotka
Přijato: 12. 3. 2013 - podepsaná fotka od všech <3